Keď práve nemasírujem…
Jsou dny, kdy mi ke štěstí stačí, když zmoknu cestou pro kafe, vítr fouká správným způsobem a najednou do sebe všechno zapadá. Mám ráda umění a přítomnost lidí, kteří jsou k sobě odvážní. Někdy mě baví mapovat možnosti svého těla, běháním zkoumat jeho hranice a jít až na pokraj vyčerpání, jindy chci naprostý klid se zapojením pouze nezbytných svalů, které otáčí stránky a podávají čokoládu. Přes všechny krásy přírody, umění a věd, mám nejradši lidi. S potěšením v jejich slovech, myslích a tělech hledám něco, co by mě mohlo fascinovat. Zatím se mi to daří.